Může lidem pomoci prostistresová rovnice?

Pokud jsme ve stresu, jsme vystaveni vnějším mimořádným podmínkám a naše tělo se snaží nejrůznějšími způsoby zabránit svému poškození nebo i smrti. Ke stresu, tedy česky tlaku či namáhání, vede cesta či cesty. Každý je má jinak dlouhé a jinak strmé a vzájemně se proplétají. Poznat jen u jediného člověka, kdy „spadne“ do stresu, je problém, natož učinit nějaké obecné pravidlo. Slýcháme o přepracování, vyhoření, workoholizmu, měli bychom více odpočívat, případně sportovat, dávat přednost jednou bílkovinám, podruhé sacharidům. Vyznat v v této spleti je skutečně obtížné, a tak se lidé již dlouhou dobu snaží místo uvedených „knížecích rad“ najít vědecké řešení. Tedy jak poznat, kdy už toho má organizmus opravdu dost a stres mu bezprostředně hrozí. A vědcům z brněnské Masarykovy univerzity se to možná skutečně povedlo.

Začali od konce

Zkoumat stres asi opravdu není jednoduché. Pokud se vědec totiž začne zabývat stresem, vždy narazí na stejný problém – nic není stejné a vše na sebe působí. A navíc to má každý jinak. Vědci se většinou snaží zjistit množství vlivů, které na člověka působí. To se ale nedá nikdy postihnout také proto, že se na každého mají jiný dopad. Vědecká skupina docentky Julie Bienertové Vašků z ústavu patologické fyziologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity publikovala v odborném časopisu Plos One možné řešení. Podle rovnice, kterou vymysleli členové, by bylo možné vypočítat kumulativní stresovou zátěž jedince a také určit dobu, po kterou by byl zátěž schopen snášet. Při řešení zvolili na rozdíl od svých kolegů opačnou cestu. Nesledovali patrně nekonečnou anabázi vzájemně se proplétajících vlivů na člověka, ale jak na ně člověk reaguje a co s ním podněty dělají.

Kolik mám nastřádáno?

Výzkum trval několik let a jeho výsledkem je rovnice, v níž například najdeme množství přijatého kyslíku, vydýchaný oxid uhličitý, teplo vyloučené do okolí nebo vnitřní teplotu člověka. Výsledkem výpočtu je pak hodnota entropie, v tomto případě přírůstku tepelné stopy vytvořené zkoumaným člověkem za časovou jednotku. Práce brněnských vědců by tedy měla umožnit zjistit, kolik stresu už má člověk v sobě „nastřádáno“, a ne jen jeho okamžitou hodnotu.

Teplo po stresu

Skupina brněnských vědců je tvořená experty z několika odborností. Při svém výzkumu pracuje s pojmem entropie, kterou vnímají právě jako tepelnou stopu, jež v člověku zůstává po účincích kombinace vlivů okolního prostředí. Zohledňuje také individuální nastavení jedince. Výzkumníci za sebou mají matematickou formulaci a ověření rovnice. Uskutečnily se také rozsáhlé diskuse v odborné komunitě. Nyní jejich koncept půjde do praxe, ale ještě předtím si ověří některé výpočty pomocí speciálního přístroje. Ten je sice jen v USA a Velké Británii, ale ve druhé jmenované zemi jsou již na výpočtech domluvení.

Co by zavedení antistresové rovnice znamenalo v praxi? Psychologům a psychiatrům by asi ubylo hodně práce. Lidé, kteří jsou trvale přetížení, by znenadání měli možnost zjistit, že pokud budou dále pokračovat v určitých činnostech, hrozí jim přepracovanost, nespavost, bolesti hlavy, nervozita…

Otázkou je, zdali by v ní ale nepokračovali dále, protože naše tělo nám různými bolestmi dává signál, že něco není v pořádku a měli bychom se postarat o nápravu. Chroničtí workoholikům tedy antistresová rovnice nepomůže, protože na její varování stejně nedají. Ti ostatní vypnou počítač a půjdou se třeba projít, koupit květiny partnerce, či hračku dětem, nebo si zajdou do kina.